Rekonstrukce Ztracené uličky a okolních prostranství

Ztracenou uličku Kolíňáci celá léta znali jako velmi nevábný kout. Přesněji řečeno spíše neznali, protože místo bylo natolik odpudivé, že tam většina z nich ani nevkročila. Náletové dřeviny, odpadky všeho druhu, neustálé vlhko a šero i ne zcela neoprávněné obavy, že tam člověk narazí na narkomana či opilce, udělaly ze Ztracené uličky prostor, kam se lidé často i vstoupit báli. Přitom se jedná o starobylé místo prakticky v centru v těsném sousedství městských hradeb. Díky našemu grantu se jej podařilo proměnit k nepoznání. Vznikla z něj romantická ulička ústící na malý vyvýšený travnatý prostor. Úzké uličce se dostalo vyčištění a zprůchodnění, zmizelo křoví i pařezy, cesta byla vysypána štěrkem, dobové lampy začaly dokreslovat příjemnou atmosféru. Bylo samozřejmě také třeba zrekonstruovat poničenou zeď, při čemž byla objevena a opravena zazděná kaplička nebo pec jednoho z domů historické zástavby. Oproti původnímu záměru přibyly na vysokých zdech, které uličku lemují, informační desky připomínající několik zajímavých a v některých případech podobně jako Ztracená ulička již téměř zapomenutých osobností spjatých s Kolínem a okolím. Když tvář na desce pohladíte, můžete prý získat některé z charakteristických vlastností dotyčných osobností. Najdete tam třeba desku vynálezce Josefa Poppera Lynkeuse nebo zápasníka Gustava Frištenského, samozřejmě také největšího z pierotů Jeana Gasparda Deburaua nebo malíře Zdeňka Rykra. „Přeji všem inspirativní průchod a nalezení takových vlastností, které Vás učiní šťastnými,“ řekl Bernard Million-Rousseau, výkonný viceprezident TPCA. Vzkříšením Ztracené uličky se toto místo vrátilo zpět do života obyvatel města, kteří získali prostor, kam je příjemné zajít, popovídat si a třeba se i něco dozvědět. Nebo si tudy jen bezpečně zkrátit cestu. Při vzpomínce na zapomenuté osobnosti se možná probudila i další trocha patriotismu.
Zhruba rok po zpřístupnění Ztracené uličky její příběh pokračoval. I na tento projekt jsme přispěli naším grantem. Přibyly desky dalších místních osobností a v sousedství uličky vznikl nový parčík s lavičkami, zelení, pódiem a dalším vybavením. Život uličky se tak provázal s umělecko-rekreační zónou podobně, jako tomu bylo před sto lety, kdy propojovala dnes už neexistující domy.